MYSL
Přírodní léčba a zvláště Mohendžodáro používá pojem „mysl člověka“. Když si člověk představuje, kde na těle má mysl, tak často mysl zamění za mozek, protože mozek je ta část člověka, o které se domníváme, že produkuje myšlení.
Spíše než hmotná představa nás v přírodní léčbě zajímá, jaký má člověk postoj k sobě a k základním otázkám života, jaké mechanismy, jaké úvahy, vize či představy člověka ovlivňují, odkud se berou ty nebo ony postoje, životní představy nebo reakce v obtížných životních situacích.
Takže pokud definovat mysl, pokud to vůbec lze, tak mysl je pro nás stále formulující se struktura myšlení a postojů k životu.
Mysl je struktura myšlení a postojů k životu.
Mysl udržuje stávající stav člověka, je to takový malý strážce dosavadních zkušeností. Tyto zkušenosti přebírá z jiných postojů, z jiných způsobů myšlení. Výchova, většinou intelektuální, formuje mysl různými morálními či moralizujícími krédy. Rodiče nebo společnost různými osobními příklady, vzorovými citacemi konkrétních slavných osobností, programují mysl tak, aby člověk žil podle představ rodičů či společnosti. Typickým příkladem programování mysli jsou různé svaté knihy, kdy se člověk neustálým opakování a neustálou hypnotickou citací spojuje s hlavními aktéry knihy, což mu určuje i způsob jeho života.
Takže jednou z vlastností mysli je ta, že je intelektuálně, tedy slovně programovatelná.
PROGRAMOVÁNÍ MYSLI
Proces programování mysli je možné popsat. Člověk se setká s nějakým konkrétním příběhem nebo s nějakým konkrétním ponaučením, člověk si pamatuje konkrétní slova nebo konkrétní příběhy. Typickým příkladem příběhů, které programují člověka jsou legendy, pohádky, příběhy, životy svatých, historické interpretace konkrétních historických postav. Někteří lidé si doslovně pamatují příběhy z knih, umí citovat oblíbené hlavní postavy, se kterými se spojují. Děti vyžadují stálé opakování téže pohádky, téhož příběhu.
Takže prvním krokem je konkrétní příběh, konkrétní situace, konkrétní ponaučení, konkrétní postava, kterou si člověk uloží do paměti. Druhým krokem je, že mysl z paměti ze souhrnu příběhů vytvoří určitou abstrakci. Této abstrakci může dát určitou podobu. Vznikne symbol, abstraktní představa, jakási tušená vize. Třetím krokem je, že člověk podle této představy začíná naplňovat svůj život. To je programování zvnějšku.
Existuje ovšem i vnitřní programování. Člověk něco zažije, může to být nepříjemná zkušenost, havárie nebo to může být krásný prožitek a mysl má tendenci tento prožitek přijmout jako něco trvalejšího. Např. jestliže nás při východu slunce někdo okrade, mysl má tendenci tvrdit, že východ slunce je něco nebezpečného. Nebo když prožijeme pěkné chvíle se svým partnerem, mysl má tendenci tvrdit, že tyto pěkné chvíle můžeme prožít jen s tímto jediným partnerem.
Naše vnitřní zkušenost, naše emoční zkušenost
je neustále myslí interpretována, zařazována a zhodnocována.
Mysl se snaží zdůvodňovat, proč se to děje tak, jak se to děje,
mysl se snaží vytvořit hodnocení.
Rafinované struktury mysli vznikají především tehdy, když se spojuje vnitřní a vnější programování. Zažijeme nějaký zážitek, mysl tento zážitek pojmenuje, použije přitom dosavadní zkušenosti, všechny předchozí zážitky a navíc tento zážitek interpretuje na základě vnějších programů.
Například potkáme muže jiné barvy pleti, mysl ho zaregistruje jako něco zvláštního. Dejme tomu, že ten den jsme ztratili peněženku a dejme tomu, že nám naše matka řekla, že nevěří lidem jiné barvy pleti. Mysl má tendenci to vyhodnotit tak, že nám tento muž s největší pravděpodobností ukradl peněženku.
Po druhé světové válce Češi odsoudili každého Němce za válečné zločiny bez ohledu na to, jestli to byl antifašista nebo fašista, jestli byl obětí téže války nebo její aktivní spolutvůrce.
MYŠLENKOVÉ OPERACE
- Zevšeobecnění – je to operace, která říká, že jestliže se něco děje nám, tak se to musí dít všem, jestliže se to děje právě teď, tak se to bude dít trvale.
- Zkonkrétňování – jestliže se to děje všem ostatním, tak se to musí dít i nám.
- Sjednocování – naše mysl je schopna vytvářet celek z mnoha částí.
- Oddělování – naše mysl je schopna z celku vydělit část a tu pojmenovat.
- Seřazování – naše mysl je schopna jevy vyhodnotit podle určitých kategorií a vytvořit z nich posloupnost.
- Porovnávání – naše mysl je schopna rozlišit, v čem se dva podobné jevy od sebe odlišují a v čem jsou shodné.
- Kombinování – umíme střídat všechny jiné myšlenkové operace, umíme promíchávat jevy.
- Mazání – umíme vyčistit jednu strukturu a nahradit ji druhou strukturou.
Důležitou vlastností mysli je, že operuje s již známými skutečnostmi.
Mysl proto nestačí pro život člověka.
Kdybychom žili jen podle mysli, tak by se náš svět nevyvíjel,
všechny nové nápady, nové vynálezy pocházejí odjinud než z mysli.
